16. 9. 2017

7. února 2018 v 21:09 | BG |  Vývojové fáze
V projektování nových celků jsem si dal zatím pauzu a zpracovával jsem pouze některé drobnosti, které stály za vyřešení. Pouze na konci etapy jsem trochu pokročil na severu města. I když jde jen o detaily, hrají stejně důležitou roli jako všechno ostatní.


Cílem bylo vytvořit referenční tramvajovou zastávku, která by se stala vzorem pro ty ostatní. O tom už jsem dříve psal a dnes mělo přijít její dokončení. Jde o první tramvajovou zastávku směrem na sever od centra města. Standardním vybavením zastávky by tedy měl být označník, přístřešek, lavička a prodejní automat jízdenek. Již jsem se rozhodl, že budu používat označník pražského typu, kterému je možné změnit symboly trolejbusu, tramvaje a autobusu. Navíc má třířádkový panel pro označení názvu zastávky. Dle mého návodu v disertační práci se zde budou názvy zastávek skládat ze dvou částí. Tedy z názvu obce a z názvu bližšího určení, což standardně bývá ulice, náměstí, důležitá instituce, oblast, nebo sídlištní celek. Podařilo se mi najít automaty firmy Mikroelektronika, lavičky jsem umisťoval již na klečanských zastávkách a nyní zbývalo najít vhodný přístřešek. Zvlášť pro tyto stísněné prostory, jelikož má ostrůvek na šířku 2 metry, musí být přístřešek bez stěn, aby se mohli cestující volně po ostrůvku volně pohybovat. Bohužel jsem v databázi vhodný přístřešek nenašel, proto jsem musel zalovit v internetu. A i přesto to bylo hledání jehly v kupce sena. Nakonec jsem objevil autobusový přístřešek z Polska, který sice boční stěny má, ale nejsou po celé jeho šířce, čili poskytují cestujícím dostatečnou ochranu a dostatek prostoru. Tento přístřešek však bude aplikován jen na ty tramvajové zastávky, které jsou umístěny na tramvajových tratích vedených v ose ulice. Zastávky na segregovaných tratích zpravidla mají dostatek prostoru, aby zde mohly být použity běžné přístřešky s bočními stěnami.

Zaujala mě situace okolo železniční trati mezi hlavním a městským nádražím, kdy trolejbus podjíždí tuto trať a vjíždí do sídliště. Jelikož je prakticky toto sídliště pěší dopravou odříznuto od ostatního celku, napadlo mě vytvořit pěší trasu k blízké trolejbusové křižovatce ve směru na hlavní nádraží. Prostor pod mostem byl dost stísněný na to, abych mohl vést chodník na stejné výškové úrovni s pozemní komunikací. Proto jsem se úchylil k nezvyklému a trochu i pracnému řešení. Celý Chodník jsem v místě podjezdu umístil na zárubní zeď v dostatečné výšce, aby jej nebylo nutné z nižší úrovně prudce zvedat. V místě, kde čtyřproudová komunikace stoupá k nádraží, tak chodník povede na zvýšené úrovni až do toho místa, kde bude niveleta silnice shodná s niveletou chodníku.

Na konci etapy jsem navštívil Bohdalín, kde probíhala kompletace plánovaného sídlištního celku. I tato lokalita bude samozřejmě závislá na dopravě, proto jsem trolejbusovou smyčku zhotovil jako první. Podél řeky jsem nechal postavit průběžnou čtyřproudovou komunikaci a na ni by se měla napojovat sběrná komunikace právě od vznikajícího sídliště. Jednu chvíli jsem si říkal, že jsem si mohl vybrat pro trolejbusovou linku jinou trasu, nejlépe na hraně tohoto sídliště, aby byl obsloužen větší počet obyvatel. Ale nechtěl jsem přijít o jedinečný souběh tramvaje s trolejbusem. Nakonec výsledek není tak tragický.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama