Elektrifikace trolejbusové trati v Bohdalíně pokračuje. Bylo též zavedeno pravidlo používání obloukových svorek pro různé úhly zatáček.
V Bohdalíně pokračuju v elektrifikaci trolejbusové tratě od zastávky č. 113, která bude pro trolejbusové linky konečnou zastávkou. Samozřejmě s tím souviselo i dokončení některých detailů, čili jsem osazoval známé doplňky, jako jsou chodníky, stromy a podobně. Prošel jsem tedy dalším dvoustopým obloukem k přímému úseku směrem k zastávce č. 112 a zjistil jsem, že mohu velice pohodlně využít nedokonalostí lidského oka.
Jak jsem v minulých etapách několikrát zmiňoval, obloukové svorky pro trolejový drát mám vždy po 5°. Nějaké nepřenosti se tu a tam samozřejmě vyskytnou, protože i moje ruční práce má rezervy. Ale už několikrát se mi stalo, že zatáčka, nad kterou měla vést trolejbusová stopa, nebyla v takovém úhlu, abych ji mohl rozdělit přesně podle dostupných armatur. Došel jsem proto k závěru, že by bylo vhodné určit si mezní tolerance, které by ještě byly po vizuální stránce přijatelné. Pokud například vyjde úhel pro obloukovou svorku 9,8°, je samozřejmě nejblíže dostupná svorka pro 10°. Jak daleko však můžu zajít, aby bylo možné použít svorku pro 10°? Polovina z dříve jmenovaného příkladu je 4,9°, čili 0,1° je pro 10° svorku zanedbatelná. Hraničním bodem tedy bude polovina nejbližších dvou sousedních dostupných svorek. Z řečeného vyplývá, že 10° obloukovou svorku bude možné použít pro rozpětí úhlů od 7,6° do 12,5°. Maximální odchylky na každé straně svorky budou tedy v rozpětí od 0° do 1,25°. Takovou přesností Trainz samozřejmě nedisponuje, ale pořád půjde o minimální rozptyl. V reálné situaci samozřejmě k ničemu takovému dojít nemůže, protože se svorky přizpůsobí úhlu a tahové síle. Výjimku tvoří úhly do 4°, oblouky s tímto úhlem a menším budou moci být zavěšeny na závěsy typu DELTA. Další výjimkou je svorka pro 30°, jelikož jde o horní maximum lomu oblouku.
![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() |
![]() | ![]() |






