V elektrifikaci tratě za trolejbusovou vozovnou jsem pokračoval i dnes.
S pomocí různých šablon a pomůcek mi šla práce poměrně rychle. Zjistil jsem však, že s přibývající praxí své metody modelové elektrifikace měním tak, aby se ustálily na to nejlepším možném případě. A kromě toho se snažím toto odvětví přizpůsobit skutečnosti. Mám konkrétně na mysli detail, který běžný smrtelník jen tak nepozná. Jde o sklon lan v různých případech tahového namáhání. Obvykle se sklon převěsových lan mezi závěsem a podpěrou, kterou může tvořit stožár nebo závěs ve zdi, volí v rozmezí poměru 1:10 a 1:40, přičemž čím větší je číslo, tím je lano rovnější. Úhel sklonu je pak možné skrze podíl lehce vypočítat. Velmi dobře je tento rozdíl sklonů vidět v obloucích, pokud je nosná síť dobře postavena. Na vnitřní straně oblouku bývá sklon 1:40 kvůli vytažení oblouku, na vnitřní straně 1:10, protože na vnitřní část převěsu působí více síly od hmotnosti než od tahového namáhání.
Dostupné stožáry mají jedinou objímku a ta je navíc ve stabilní výšce. Při elektrifikaci křižovatek, kde jsou rozdíly délek převěsů největší, to nepůsobí dobře, protože jsem nucen všechna lana věšet do jediné výšky. Takže si chci z trakčního stožáru nechat objímku odstranit. Pokud to nepůjde, nechám si vytvořit nový stožár, aby byl co nejvíce podobný stožáru se svítidlem veřejného osvětlení. Z uvedeného vyplývá, že dříve zpracované úseky budu muset lehce opravit a upravit výšky zavěšených lan.
![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() |
![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() |
![]() | ![]() | ![]() |












